Láska? Na to zapomeň! 003

2. února 2013 v 11:38 | Ell-Amaterasu-Dei |  Láska? Na to zapomeň! †


Šla jsem do sklepení a na chodbě jsem potkala dvojčata. Jeden se po mě koukl. A v tom se mi roztrhla brašna a všechny učebnice, brky a tak se mi vysypaly na zem. Jedno z dvojčat se zastavilo a sklonilo se. Chtěl zvednout knížku a ve stejnou chvíli jako já na ni dal ruku. Naše ruce se dotkly.
"Já, ehm, ti pomůžu," řekl rozpačitě.
"Díky," usmála jsem se. Pomohl mi posbírat všechny věci a opravil mi kouzlem brašnu.
"Jsem Fred Weasley," představil se s úsměvem.
"Lola Blacková," podala jsem mu ruku. Stiskl ji. A držel ji déle, než by bylo obvyklé.
"Proč se Zmijozel s Nebelvírem tak nepřátelí?" vyhrkla jsem.
"Vysvětlím ti to jindy," řekl a podrbal se ve svých zrzavých vlasech. Takže to znamená, že se ještě potkáme?
"Co třeba dnes po vyučování? Na školních pozemcích pod dubem u jezera," navrhl.
"Super, mám Obranu, takže ve tři ve Vstupní síni?" usmála jsem se.
"Jsme domluvení," oplatil mi úsměv, "čekám tě tam," mrkl na mě a oba jsme si šli po svých.
"Děláš si srandu?!" vyjel George na svoje dvojče, "ty sis domluvil rande se zmijozelskou?!"
"To není rande!" bránil se Fred, "navíc, ona je jiná než ostatní zmijozelští."
"Jo, narozdíl od ostatních holek ze Zmijozelu je kočka," řekl sarkasticky George.
"Ona není zkažená jako ostatní, bavila se se mnou úplně normálně. Třeba Pansy by se na mě opovržlivě dívala a nedovolila by mi na její věci ani sáhnout. No, jí bych nepomáhal."
"Takže ta černovlasá holka se ti líbí!" řekl George, "ty by sis nehrál na gentlemena jen kvůli nějaké obyčejné!"
"Přiznávám."
"Ona patří do Zmijozelu, vzpamatuj se! Klobouk by ji tam neposlal pro nic za nic. Musí s nimi mít něco společného, když je tam."
"Prosímtě hlavně nikomu nevykládej, že se mi líbí zmijozelská," požádal Fred George.
"Neboj, brácho," ujistil ho George s úsměvem.
"Prosím o klid," řekl tiše Snape v učebně. Nebyla potřeba, aby nás napomínal, protože všichni byli zticha, což jsem nechápala. Nikdo se neodvažoval při jeho proslovu o NKÚ si číst pod lavicí časopis nebo se bavit se sousedem. Všimla jsem si, že při slovech "...někteří z vás neprojdou..." ulpívá profesor pohledem na tom Potterovi.
"Dnes si připravíme lektvar, který se často objevuje u zkoušek NKÚ, je to Pohodový odvar. Jeho příprava je ošemetná, jestliže vám s nějakou přísasou ujede ruka, může ten, kdo se ho napije, usnout hlubokým spánkem, ze kterého se už nemusí probudit," varoval nás, "pokyny máte na tabuli," mávl hůlkou a objevily se tam, "všechny přísady najdete ve skříni," mávl znovu a dveře skříně se otevřely, "máte půldruhé hodiny."
Byl to velmi složitý a obtížný lektvar, ale já se snažila dodržovat přesně pokyny na tabuli.
"Z vašeho lektvaru by nyní měly stoupat drobné obláčky stříbřité páry," řekl Snape deset minut před uplynutím odměřené časové doby. Pohlédla jsem nad svůj lektvar a byly tam! Vážně se mi to podařilo. Snape začal obcházet třídu. U Pottera se zastavil.
"Co má být tohle?" zeptal se. Zmijozelští se naklonili dopředu, bavilo je, když Snape zesměšňoval Pottera.
"Umíte číst?" zeptal se ho Snape a Draco se vedle mě uchechtl.
"Jistě," odpověděl Potter.
"Přečtěte si třetí řádek pokynů," řekl mu Snape a Potter se dal do čtení.
"Splnil jste vše, co je tam napsáno?" zeptal se ho ledovým hlasem Snape.
"Ne. Zapomněl jsem na kýchavici."
"Takže je tahle břečka k ničemu! Evanesco!" řekl Snape a obsah kotlíku zmizel, "vy ostatní, kteří jste si přečetli pokyny, dejte vzorek vašeho lektvaru do lahvičky a doneste mi ji."
"Pane profesore," přihlásila jsem se.
"Ano?" zvedl obočí.
"No, Potter neměl ten lektvar tak hrozný jako třeba tady Goyle nebo ten zrzek vedle něho," řekla jsem opatrně.
"Ano? A já s tím mám udělat co?" zeptal se chladně profesor.
"No, ehm... Je to vůči němu nefér." Harry, Ron a Hermiona nemohli uvěřit vlastním uším, zmijozelská se zastává Harryho!
"Tak nefér... Dobrá tedy," řekl Snape, přistoupil ke Goylovu a pak i k zrzkovu kotlíku a vyprázdnil je. Pak si bez jediného slova sedl za katedru. Dala jsem vzorek lektvaru do lahvičky a zanesla mu ji.
"Za domácí úkol napíšete na třicet centimetrů pergamenu pojednání o vlastnostech a využití v lektvarech měsíčního kamene, odevzdáte ve čtvrtek." Sbalila jsem si věci a mířila na oběd. Byla jsem tam z naší party první. Začala jsem se ládovat sekanou, když přišel i Draco.
"Co to mělo být?" zasyčel, "zastávat se Pottera!"
"Ale..." chtěla jsem něco namítnout.
"Pššt, než plácneš nějakou blbost. Doufám, že se to nedozví ostatní," řekl a dal se do sekané. Začala jsem hledat Freda u nebelvírkého stolu. Našla jsem ho, asi ucítil, že se na něho někdo dívá a vzhlédl od sekané. Pohlédl na mě a mrkl. Pousmála jsem se a zase se sklonila k talíři. Po obědě jsem šla do druhého patra do učebny Obrany. Umbridgeová už tam byla. Seděla za katedrou. Měla na sobě růžový nadýchaný svetřík stejný, jako měla včera na hostině. Sedla jsem si do zadní lavice a čekala. Konečně přišli všichni a začalo zvonit. Vedle mě seděla Cleo.
"Dobré odpoledne, třído," pozdravila nás s vyceněnými zoubky, což nejspíš ona nazývá úsměv. No, jako úsměv to nevypadalo. Pár lidí zamumlalo pozdrav.
"Tak takhle by to tedy nešlo," řekla, "hezky dobrý den, paní profesorko," řekla a znovu vycenila zoubky.
"Dobrý den, paní profesorko," zaznělo sborově třídou.
"Výborně. Přečtěte si první kapitolu ve vaší učebnici a přepište si cíle výuky, které jsou na tabuli." Snažila jsem se číst, ale bylo to tak nudné. Zvedla jsem oči od stránky v knížce a uviděla tu hnědovlasou Potterovu kamarádku, jak se hlásí a urputně se snaží upoutat její pozornost. Profesorka se však stejně urputně dívala jinam.
"Máte nějaké otázky ke kapitole, slečno..."
"Grangerová, ne."
"Ale my ji ted právě čteme," vycenila zuby Umbridgeová.
"Týká se cílů výuky," řekla Grangerová, "nepíše se tam nic o používání kouzel."
"Proč byste měli v mých hodinách používat kouzla? Tady vám nehrozí žádné nebezpečí."
"Takže nebudeme vůbec používat kouzla?" zeptal se další Potterův kamarád - zrzek.
"Studenti se v mých hodinách přihlásí, než promluví, pane..."
"Weasley."
"A k čemu nám bude teorie?" zeptal se Potter.
"Ruku, pane Pottere. Proč by vám v mých hodinách mělo hrozit nebezpečí?"
"A co třeba venku? Když nás někdo napadne, nebude to bez rizika," zeptal se černý kluk.
"Kdo by chtěl napadanout děti, jako jste vy?"
"Co třeba lord Voldemort?" vyhrkl Potter.
"Nepřihlásil jste se. Bylo vám řečeno, že jistý černokněžník vstal z mrtvých, ale to..."
"Nevstal z mrtvých, ale dostal se k moci!" přerušil ji hlasitě Potter.
"To je lež! Po škole v mém kabinetu, máte školní trest, pane Pottere."
"Není to lež! Viděl jsem ho a bojoval s ním!" vykřikl Potter.
"Pojďte sem," přikázala mu a začala cosi škrábat na papír. Hůlkou to pak zapečetila a pak Pottera poslala za McGonagallovou.
"Dočtěte si kapitolu, drahoušci," vycenila na nás (zase) ty svoje zoubky. A tak to šlo do konce hodiny a já konečně mohla jít na tu schůzku s Fredem. Odnesla jsem si věci do ložnice a ve tři čekala na Freda ve Vstupní síni.
"Ahoj," usmál se, když přišel.
"Ahoj, tak kam? K jezeru?" zeptala jsem se ho taky s úsměvem. Společně jsme se usadili pod velkým dubem u jezera.
"Tak jak to je s tím Nebelvírem a Zmijozelem?" zeptala jsem se.
"Víš, kdo postavil Bradavice?" zeptal se mě Fred.
"Jasně, Godrig Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel. Nejdřív spolu pracovali v klidu a pohodě, ale pak chtěl každý do školy přijímat jen někoho. Godrig ty statečené a chrabré, Rowena chytré, Salazar jen čisté krve. Jenom Helze to bylo jedno, tak se vytvořily čtyři koleje. Zase klid a pohoda, ale pak Zmijozel chtěl, aby se přijímali jen ti s čistou krví a nejenom do jeho koleje. Do všech. Ostatní s ním nesouhlasili a tak Zmijozel odešel," řekla jsem příběh.
"Přesně, my nebelvírští nesdílíme názory Zmijozela, třeba taková Hermiona má rodiče mudly, ale je nejchytřejší z ročníku," potvrdil Fred.
"Ale to pořád nevysvětluje..."
"Ne, lidé, jako je třeba Malfoy, ze Zmijozelu nás považují za špínu jen kvůli tomu, že se kamarádíme s takovými, jako je Hermiona a že nesdílíme jejich názory. Já jsem čistokrevný, ale nepovažuju se za nějakého šlechtice a to ze mě dělá krvezrádce. Malfoy a jeho skupinka se nám posmívá a vede k tomu i ostatní zmijozelské, ale ty jsi tu nová a nestačili ti ještě natlouct do hlavy svoje názory, které mají oni natlučené do hlavy od rodičů," vysvětlil Fred.
"Aha..." začala jsem o tom přemýšlet.
"Ale když nesdílím jejich názory a tak, proč tam jsem?" zeptala jsem se spíš pro sebe.
"Jsi z čisté krve, ale to i někteří, kdo jsou v Nebelvíru. Nevím, proč tam jsi, třeba Moudrý klobouk chtěl, aby se Nebelvír skamarádil se Zmijozelem," pokrčil rameny, "a co jsem to slyšel, že ses zastala Harryho v Lektvarech?" ušklíbl se.
"Joo," zahučela jsem, "no a?"
"Nic, jen zrovna zmijozelští, jak vidno ne všichni, Harryho nemají rádi," znovu pokrčil rameny, ušklíbl se a přisunul se blíž ke mně.
"Ale kdyby se koleje skamarádily, vypadalo by to úplně jinak," zamumlala jsem a Fred se ke mně nahýbal. Nahla jsem se k němu, až se naše rty skoro dotýkaly.
"Budeme to mít těžké," zašeptala jsem.
"Já vím," zamumlal, "ale pokud budeme spolu, klidně. Nezajímá mě, co si o nás budou myslet ostatní," ujistil mě a políbil. Rozpustil mi vlasy a začal mě po nich hladit. Druhou rukou mě hladil po zádech. Jednou rukou jsem se opírala o zem a druhou jsem mu dala na zátylek a natáčela si na prsty jeho zrzavé vlasy. Pomalu nám docházel dech. Když jsme se od sebe odtrhli, oba jsme lapali pod dechu.
"To bude zajímavé..." usmála jsem se rozpustile.
"To teda," začal se tlemit.
"Čemu se tlemíš?" naoko jsem se zamračila.
"Proč nenosíš ty vlasy rozpuštěné?" odpověděl mi otázkou.
"Nevím," vyplázla jsem jazyk, vstala a se smíchem jsem se rozutíkala směrem k hradu. Utíkal za mnou a lidi (a že jich moc nebylo), které jsme potkali cestou se na nás dívali jako na dva blázny. Nevšímali jsme si toho a utíkali dál. Zadýchaná jsem se opřela o zábradlí ve Vstupní síni a tlemila se. Když přiběhl, zaklepal si prstem na spánek. Jen jsem vyplázla jazyk a tlemila se dál.
"Zajímavý to bude," rozesmál se a přitáhl si mě do náruče.
"Jinak by to byla nuda," dala jsem mu pusu na tvář.
"S tebou nuda nebude," dal mi pusu na rty. Společně jsme si našli volnou učebnu a sedli si tam na katedru. Já Fredovi na klín. Objal mě kolem pasu.
"Jsem ráda, že jsme se přestěhovali z Francie, i když jsem tak přišla o kamarádky," usmála jsem se na něho. Někdo vtrhl do třídy a zahlédl nás. Oba jsme nadskočili překvapením. Byli to Potter, Grangerová a ten zrzek Weasley, Fredův brácha. Zůstali na nás vytřeštěně civět.
*
*
Lola a Fred →
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kikinka kikinka | 27. února 2013 v 16:45 | Reagovat

jéé právě jsem našla tvojí povídku a strašně se mi líbí doufám že budeš pokračovat a další kapitolka tady bude co nejdřív protože jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :-)

2 Ell Amaterasu Ell Amaterasu | Web | 27. února 2013 v 17:36 | Reagovat

[1]: Sice jsem už děkovala, ale poděkuju znovu :D :) Takže díky :)

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 30. července 2013 v 19:29 | Reagovat

super povídka=)
snad to stihnu všechno přečíst=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Ikonky:


Přidej se! >>>

Fan of:

House of Night by P.C. Cast & Kristin CastFallen by Lauren Kate
The Vampire Diaries by L.J. SmithHercule Poirot by Agatha Christie
Wings by Aprilynne PikeUnearthly by Cynthia Hand
Hex Hall by Rachel HawkinsHarry Potter by J.K. Rowling
The Chronicles of Narnia by C.S. LewisInheritance by Christopher PaoliniFirelight by Sophie JordonParanormalcy by Kiersten White

Teams:

House of Night by P.C. Cast & Kristin CastUnearthly by Cynthia HandThe Vampire Diaries by L.J. Smith
Fallen World by Megan CreweFirelight by Sophie JordonWings by Aprilynne Pike