Láska? Na to zapomeň! 014

11. dubna 2013 v 18:37 | Ell Amaterasu |  Láska? Na to zapomeň! †


"To je fajn, mít i jiného příbuzného..." utrousila jsem k Siriusovi.
"Jsem rád, že jsi zpět. A že jsem tě mohl poznat..." usmál se. Opětovala jsem jeho úsměv.
"Můžu jít tu převratnou novinu oznámit Fredovi?" zeptala jsem se.
"Utíkej," pobídl mě a vypadal mnohem šťastnější, než když jsem ho viděla poprvé. Vyšla jsem z místnosti a šla zpět do kuchyně, kde už se všichni ládovali jídlem. Podle toho, jak to vonělo, jsem usoudila, že na to mají plné právo. Přisedla jsem si k Fredovi a mezitím, co se ládoval, jsem mu to pošeptala. A najednou jako by zamrzl. Uchechtla jsem se.
"Neboj, nic to mezi námi nemění, nebo tak," ujistila jsem ho.
"Co to máš za tak převratnou novinu?" zeptal se Harry zvědavě. Nedělala jsem si starosti s paní Weasleyovou. Ta už to určitě stejně ví.
"Sirius je můj strejda," oznámila jsem všem přítomným. Jak jsem čekala - paní Weasleyová nevypadala vůbec překvapeně, zato Harry opravdu ano.
"A můj otec je jeho bratr a moje matka... nezemřela, ta žena, která zemřela, nebyla moje matka. Moje skutečná matka je Belatrix Lestrangeová."

Toto oznámení je ještě víc rozhodilo.
"Čekala jsem něco podobného. Je super, že tvoje máma žije, ale nemusela to být Belatrix," řekla Hermiona, "navíc by to nebylo ono, kdyby tuhle šťastnou novinu nedoprovázelo nějaké tragické oznámení."
"Mhmm... Nemáte se čeho bát, rozhodně nepůjdu v jejích stopách," ujišťovala jsem je. Ani náhodou bych se nepřidala k Voldemortovi a jeho Smrtijedům.
"Ještě aby..." zakřenil se Fred a všichni se zase pustili do jídla. Jen ne tak hrr, hezky pomalu napichovali vydličkou jednotlivé kousky nakrájeného masa a opatrně si je pokládali na jazyk, počemž se pak jali je pomalu a rozvážně rozžvýkat a po důkladném rozžvýkání je polkli.
Paní Weasleyová mi donesla talíř s uzeným masem a kaší. Vonělo to přímo úžasně a vůbec jsem nebochybovala nad jejím kuchařským umem.
"Je to výborné, paní Weasleyová," pochválila jsem ji s úsměvem. Po těch několika dnech bez jídla mi pořádně vyhládlo, takže jsem se s chutí pustila do jídla. Ani jsem moc neřešila svou matku, nehodlala jsem se k ní připojit a mohla jen doufat, že k ní nedorazí opožděné mateřské pudy, které by ji naplňovaly neovladatelnou touhou starat se o mě. Po jídle jsem pomohla umýt a utřít nádobí a pak jsme se všichni (kromě paní Weasleyové a ostatních dospělých) odebrali do mého pokoje. Tam jsme důkladně probrali to, co mi řekl Sirius. Harry se na povrchu tvářil, jakože je rád, že jsem objevila svého strýčka, ale pod touto maskou jsem zahlédla jeho pravé pocity. Cítil se ukřivděně a, podle mě, si připadal o Siriuse ochuzen. Myslel si, že už s ním nebude trávit tolik času, když mi teď prozradil, že jsem jeho neteř.
"Harry, já vím, že si připadáš být o Siriuse ochuzen, ale já jsem sem nepřišla, abych vás dva nějak oddělila. Vím, že je to tvůj kmotr, a že je to jediný člověk, kterého můžeš považovat za svého příbuzného, ale já ho poznala až teď," přerušila jsem naši debatu. Rozhodla jsem se si to vyjasnit narovinu.
"Já ale ne-"
"Vím, že ano," přerušila jsem ho, "ty jsi ho možná poznal před několika lety, ale já teprve dnes. A nechci se mezi vás dva nějak vměšovat..."
"To jsem rád, ale je to tvůj strýc a můj je to jen kmotr, takže-"
"Ale jediný, kterého máš... Já mám aspoň otce, ale ty nikoho a nechci se o tom bavit, jen jsem ti to chtěla oznámit. Sirius je celý tvůj," řekla jsem a píchlo mě přitom u srdce. Na pár minut jsem měla strýce, ale vzdala jsem se ho kvůli Harrymu. Měla bych se cítit ukřivděná, vždyť Sirius je skvělý člověk. Ale já se tak necítím. Tedy z větší části ne.
"Lolo, tohle nemusíš dělat, je to tvůj strýc, stejně jako můj kmotr..."
"Nehraj si na nějakýho hrdinu, kterej se obětovává pro ostatní!" vyjela jsem na něj. Tyhle kecy, že nemusím a tak, mě už fakt štvaly. Neštvaly by mě, kdyby šly od srdce, ale on má sklony hrát si na hrdinu.
"Co...?"
"Nejde ti to a myslím, že nejsem jediná, komu ty tvoje falše vadí..." řekla jsem suše, "ty tvoje kecy nejsou upřímné, baví tě to, co? 'Obětovávat se za ostatní...'" naznačila jsem do vzduchu uvozovky.
"Proč by neměly být upř-"
"Prostě běž už a měj si Siriuse jen pro sebe! Mně je to koneckonců jedno..." řekla jsem tiše a pronikavě se na něj zahleděla. Bez jediného slova vstal a odešel. Aspoň nepráskl dveřmi jako Ron kdysi dávno, když se spolu pohádali. Tak mě napadá...
"Kde je vlastně Ron?" otočila jsem se na Hermionu, která byla očividně ještě v šoku.
"Trucuje," odpověděl Fred.
"Aha... Nechci být hnusná, nebo něco, ale ocenila bych teď samotu, potřebuju o tom všem popřemýšlet a tohle pro mě není zrovna nejlepší období..."
Rozloučili se, Fred mi dal krátkou, ale něžnou pusu a odešli. Nevypadalo to, že by byli naštvaní, dokonce si myslím, že jsem jim mluvila z duší.
*
*
Jak jste si asi všimli, vytvořila jsem si nový úvodní obrázek (nevím, jak jinak bych to měla nazvat).
Tenhle díl je jakýsi až depresivní, ale to mi připadá podobné jako u Smrti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Else Michelle..! Else Michelle..! | Web | 11. dubna 2013 v 20:21 | Reagovat

Udělala jsi mi chutě na uzené maso s kaší :DDD
Je to skvělý :)

2 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 19:08 | Reagovat

senzační pokračování, opět se moc těším na další a ten úvodní obrázek se ti povedl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Ikonky:


Přidej se! >>>

Fan of:

House of Night by P.C. Cast & Kristin CastFallen by Lauren Kate
The Vampire Diaries by L.J. SmithHercule Poirot by Agatha Christie
Wings by Aprilynne PikeUnearthly by Cynthia Hand
Hex Hall by Rachel HawkinsHarry Potter by J.K. Rowling
The Chronicles of Narnia by C.S. LewisInheritance by Christopher PaoliniFirelight by Sophie JordonParanormalcy by Kiersten White

Teams:

House of Night by P.C. Cast & Kristin CastUnearthly by Cynthia HandThe Vampire Diaries by L.J. Smith
Fallen World by Megan CreweFirelight by Sophie JordonWings by Aprilynne Pike