Quest for Fire #5

16. května 2014 v 19:32 | Ell Amaterasu |  Quest for Fire

Zprudka jsem ho od sebe odstrčila. Couvl o pár kroků dozadu a bezvýrazně se na mě díval. Nedal to na sobě sice moc znát, ale já stejně poznala, že ho to vyvedlo z míry.
"Už to nikdy nezkoušejte," sykla jsem vyrovně a založila si ruce na prsa. No, vzhledem k tomu, že on byl král a já pouhá šlechtična, jsem asi neměla právo mu takto rozkazovat. Ale v takové situaci se to snad dalo pochopit. Odkašlal si, otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, a hned ji zase zavřel. Nastavila jsem ruku a on mi do ní mlčky vložil klíč.
"Nashledanou," utrousila jsem a prošla kolem něj dveřmi zpátky do sálu. Klíč zůstal ve dveřích.
"Co chtěl?" zeptal se mě okamžitě Lamius podezřívavě.


"Nic, co by tě mohlo zajímat," odsekla jsem možná trochu moc ostře. Zprvu udiveně, poté uraženě se na mě podíval. Nakonec se odvrátil a zkoumavě se rozhlížel. Skupinka blonďáků hlasitě prokřupala klouby na rukou a tvrdě mu pohledy oplácela. V tu chvíli se vrátil i král. Přejel nás očima a stoupl si do čela.
"Oheň se nachází někde tady na hradě. Může být opravdu kdekoliv. A věřte mi, překážky, které vám budou stát v cestě, vám průchod zrovna nezpříjemní. Běžte!" prohlásil odměřeně, zavířil pláštěm a klidil se pryč. Chvilku nikdo nijak nereagoval. Všichni byli překvapení náhlým začátkem Hry.
"Tak abychom šli, ne?" šeptla jsem ke svým lidem a obezřetně sledovala ostatní.
"Ano, jdeme!" rozhodla Stonda a udala směr.
Všechny skupinky se rozutekly a my nezůstávali pozadu. Procházeli jsme jakousi ponurou chodbou. Na stěnách visely podivné obrazy s lidmi, jejichž obličeje byly zkroucené do strašidelných a ošklivých grimas. S odporem jsem si je prohlížela. Zem pokrýval rudý tlustý koberec s mnoha děrami.
"Vůbec se mi tu nelíbí," podotkla jsem šeptem. Nevím proč, ale připadalo mi, že bych měla šeptat. Stonda souhlasně kývla hlavou. "Nesmíme se nechat zastrašit," odvětila a povzbudivě se dotkla mé paže. Opatrně jsme postupovali dál v očekávání nějaké překážky. Nic ale nepřicházelo a to všechny jen ještě víc nervovalo. Napjatí jako struny jsme pokládali jednu nohu za druhou, neustále otáčeli hlavami a hledali nebezpečí. Stále nic, až jsme byli skoro v polovině chodby. Už jsem se chtěla nahlas divit, že pořád nic, ale vtom se cosi pohnulo. Nejprve nikdo z nás nevěděl, co se stalo, ale poznali jsme, že něco se stalo. Jako první to poznal Yenhand.
"Okamžitě pryč!" zakřičel a rozběhl se. "Stěny!" dodal rychle, když se nikdo neměl k tomu, aby ho následoval. A to už bylo jasně vidět, že se stěny přibližují. A opravdu rychle. Původně tak pět metrů široká chodba byla nejdnou jen čtyři metry široká. Běželi jsme co nejrychleji. Yenhand otevřel těžké dveře na konci chodby a hnal nás do ní. Když chtěl dveře, které byly otevřené směrem k němu do chodby, obejít a přidat se k nám, zjistil, že to nejde. Stěny mu v tom bránily.
"Sbohem!" stačil nám ještě říct a pak už se jen ozvaly nechutné zvuky, jak ho stěny spolu s dveřmi rozdrtily. A už nás nebylo osm. Bylo nás pouze sedm. Ricnan se zatvářil strašlivě smutně, ale nebrečel.
"Je mi to líto," špitla jsem k němu tiše a myslela to naprosto vážně. Byla to hrozná smrt a slíbila jsem si, že pokud se odtud dostanu živá, pořádně to Leoamrovi vrátím.
"To je v pořádku, věděl, do čeho jde, ale měl prostě smůlu..." prohlásil Ric a zhluboka se nadechl. "Musíme jít dál, nesmíme se zdržovat," dodal a rozhodně vykročil chodbou dál. Byla obložená dřevem a mezi jednotlivými dřevy byly malé mezírky. Sotva by se jimi protáhl kus pergamenu. Stonda šla s Ricem v čele a pozorně zkoumala každý centimetr dřeva i země. Tentokrát jsme nešli po koberci. Už jen po holých kamenech, které různě přečnívaly nebo se propadávaly. Ric stoupl na jeden propadnutý. Kámen se pod jeho vahou zbortil dolů a Ric málem spadl. Stonda ho naštěstí zachytila a včas přitáhla k sobě. Z jedné mezery mezi dřevy vyletěla dlouhá jehlice a zabodnula se do protější stěny. Stonda opatrně přešla k ní, vytrhla ji ze dřeva a přičichla k ní.
"Otrávená," oznámila nám a vrátila ji zpátky. Bezpečnější bylo ji tu nechat. Pokračovali jsme. Jako další udělala chybu Samae. Šlápla na vyvýšený kámen. Ten vystřelil do vzduchu a trefil ji do hlavy. Zapotácela se a spadla na zem. Na další nebezpečné kameny. Ze zdí vystřelilo několik jehlic zároveň. Jedna trefila Prulova do ramene. Vyjekl a kvůli tomu stoupl na další kámen. Vystřelila ještě jedna jehlice a ta ho trefila do předloktí. Teď už dal pozor, ale bolelo to. A navíc byl otrávený. Necítil žádné příznaky otravy, ale byl si jistý, že se ještě dočká. Samae se sbírala ze země a na čele jí byl vidět škrábanec, pod kterým se začala tvořit ošklivá boule. Zůstala stát a mrkala, aby se zbavila hvězdiček před očima. Nic jsem neřekla a sooustředila se na další postup. Podařilo se nám dostat se na druhou stranu chodby, kde byly další dveře. Ze dřeva a vypadaly zchátrale. Místnost za nimi jim ale vůbec neodpovídala. Byla obrovská a všude byly stoly s vyřezávanými židlemi. Na nich hořely vysoké svíce a bylo prostřeno k večeři. Mezi stoly se však ještě nacházely kamenné kvádry, které sahaly asi do půlky stolů. Při bližším pohledu jsme zjistili, že jídlo na stolech jsou části lidských těl. Uši, ruce, prsty, nohy... Všechno možné. V jedné míse bylo plno očí, v druhé palce, ve třetí kusy něčeho, co vypadalo jako naporcovaný mozek. A na kvádrech ležela těla. Na každém tak dvě tři. Občas jen jedno. Některým chyběly končetiny nebo měly jen prázdné oční důlky. Jen vzácně tam bylo tělo vcelku. Šokovaně jsem sledovala tu scénu.
"To ne..." hlesla jsem a kroutila hlavou. "To ne..." zopakovala jsem a třeštila oči. Stonda mi stiskla paži a klidně se mi podívala do očí.

"Hlavně klid, musíš se uklidnit," řekla mi tiše. Srdce mi bušilo a polkla jsem. To bylo strašné, příšerné, hrozné... To všechno přichystal Leoamros. Nebyl takové neviňátko, jakým se dělal. Možná kvůli tomu nechtěl, abych se účastnila. Snažila jsem se klidně dýchat, ale to prostě nebylo možné. Procházeli jsme mezi stoly a já s hrůzou sledovala ta těla na kvádrech a kusy těl na talířích a mísách na stolech. Šla jsem kolem jednoho kvádru, na kterém lěželo tělo holčičky. Jako jedné z mála nechybělo nic. Ani prst ani oko. Stále jsem se za ní ohlížela. Měla světlounké blonďaté vlásky, modré velké oči, růžové rtíky a mohlo jí být tak osm. Útlá ručka jí visela přes okraj. Málem jsem o ni zavadila. Když jsem ji míjela, trhla jsem hlavou a donutila se dívat dopředu. Vtom jsem na předloktí ucítila železný stisk. Otočila jsem se a uviděla ji, jak mě drží. Hleděla na mě a tiskla mi předloktí. Oplácela jsem jí pohled, ale na rozdíl od toho jejího klidného ten můj byl vyděšený. Nebyla jsem schopna slova. A v tu chvíli ožila i ostatní těla. Sedala si na kvádry, vstávala... Postupně se zmocnili všech členů našeho týmu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katee Katee | Web | 17. května 2014 v 18:14 | Reagovat

Wow, nádhera! Je krásné, jak popisuješ detaily :) Navíc mě to i hodně baví, jen tak dál :)

2 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 21. května 2014 v 13:54 | Reagovat

krááása! :O ) žasnu

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 26. května 2014 v 16:21 | Reagovat

Krása :3 těším se na pokračování! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Ikonky:


Přidej se! >>>

Fan of:

House of Night by P.C. Cast & Kristin CastFallen by Lauren Kate
The Vampire Diaries by L.J. SmithHercule Poirot by Agatha Christie
Wings by Aprilynne PikeUnearthly by Cynthia Hand
Hex Hall by Rachel HawkinsHarry Potter by J.K. Rowling
The Chronicles of Narnia by C.S. LewisInheritance by Christopher PaoliniFirelight by Sophie JordonParanormalcy by Kiersten White

Teams:

House of Night by P.C. Cast & Kristin CastUnearthly by Cynthia HandThe Vampire Diaries by L.J. Smith
Fallen World by Megan CreweFirelight by Sophie JordonWings by Aprilynne Pike